Who cast that first fateful tomato that started the La Tomatina revolution? The reality is no one knows. Maybe it was an anti-Franco rebellion, or a carnival that got out of hand. According to the most popular version of the story, during the 1945 festival of Los Gigantes (a giant paper mâché puppet parade), locals were looking to stage a brawl to get some attention. They happened upon a vegetable cart nearby and started hurling ripe tomatoes. Innocent onlookers got involved until the scene escalated into a massive melee of flying fruit. The instigators had to repay the tomato vendors, but that didn't stop the recurrence of more tomato fights—and the birth of a new tradition.
Fearful of an unruly escalation, authorities enacted, relaxed, and then reinstated a series of bans in the 1950s. In 1951, locals who defied the law were imprisoned until public outcry called for their release. The most famous effrontery to the tomato bans happened in 1957 when proponents held a mock tomato funeral complete with a coffin and procession. After 1957, the local government decided to roll with the punches, set a few rules in place, and embraced the wacky tradition.
Though the tomatoes take center stage, a week of festivities lead up to the final showdown. It's a celebration of Buñol's patron saints, the Virgin Mary and St. Louis Bertrand, with street parades, music, and fireworks in joyous Spanish fashion. To build up your strength for the impending brawl, an epic paella is served on the eve of the battle, showcasing an iconic Valencian dish of rice, seafood, saffron, and olive oil.
Today, this unfettered festival has some measure of order. Organizers have gone so far as to cultivate a special variety of unpalatable tomatoes just for the annual event. Festivities kick off around 10 a.m. when participants race to grab a ham fixed atop a greasy pole. Onlookers hose the scramblers with water while singing and dancing in the streets. When the church bell strikes noon, trucks packed with tomatoes roll into town, while chants of "To-ma-te, to-ma-te!" reach a crescendo.
Then, with the firing of a water cannon, the main event begins. That's the green light for crushing and launching tomatoes in all-out attacks against fellow participants. Long distance tomato lobbers, point-blank assassins, and medium range hook shots. Whatever your technique, by the time it's over, you will look (and feel) quite different. Nearly an hour later, tomato-soaked bombers are left to play in a sea of squishy street salsa with little left resembling a tomato to be found. A second cannon shot signals the end of the battle. | Čí ruka asi vymrštila ono osudové první rajče, které dalo vzniknout fenoménu La Tomatina? Přesně to nikdo neví. Možná za tím byl protest proti frankistickému režimu. Nebo snad organizátorům přerostlo přes hlavu karnevalové veselí? Podle nejrozšířenější verze se v roce 1945 během festivalu Los Gigantes (přehlídka obřích loutek z papírmašé) několik místních rozhodlo zinscenovat pranici, aby na sebe upoutali pozornost. Do rány jim přišla kára se zeleninou, a tak po sobě začali metat zralá rajčata. Do šarvátky byli zataženi i nic netušící okolostojící a zanedlouho létala rajská jablka ze všech úhlů. Strůjci taškařice museli zelinářům nahradit škody, ale dalším rajčatovým bitvám a zrodu nové tradice to nezabránilo. Úřady se obávaly, že se zábava vymkne kontrole, a tak v 50. letech zavedly, časem zase zmírnily, avšak následně obnovily řadu zákazů. V roce 1951 skončili provinilci za mřížemi, jenže pobouřená veřejnost si vynutila jejich propuštění. Nejznámější přestoupení zákazu přišlo v roce 1957, kdy přívrženci veselice uspořádali recesistický pohřeb rajčete, který se neobešel bez rakve a smutečního procesí. Místní samospráva poté marný boj vzdala, určila několik pravidel a vzala si potrhlý obyčej za svůj. Ústřední role bezpochyby patří rajčatům, ale závěrečnému klání předcházejí týdenní slavnosti na počest patronů městečka Buñol, jimiž jsou Panna Marie a sv. Ludvík Bertrand. Nemohou chybět průvody, hudba a ohňostroje v bujarém španělském stylu. Aby při rajčatovém souboji nikomu nedošly síly, podává se v předvečer akce fantastická paella, věhlasný valencijský pokrm z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. V dnešní době již tento rozpustilý festival má jistý řád. Organizátoři dokonce vyšlechtili speciální odrůdu nepoživatelných rajčat, jež se používají jen při této příležitosti. Slavnosti začínají kolem desáté hodiny ranní závodem o to, kdo se nejrychleji zmocní šunky zavěšené na samé špici naolejované tyče. Diváci kropí šplhající závodníky vodou a v ulicích se tančí a zpívá. Jakmile kostelní zvon odbije poledne, vjedou do města náklaďáky plné rajčat, zatímco dav s gradující intenzitou skanduje: „To-ma-te, to-ma-te!“ Hlavní část programu odstartuje výstřel z vodního děla. Je to signál, že účastníci mohou začít drtit rajčata a pustit se do nekompromisního boje všech proti všem. Někteří rajská jablka posílají elegantním obloukem do dálky, dalším slouží jako nebezpečná zbraň pro boj zblízka, zatímco jiní jimi házejí na střední vzdálenost. Bez ohledu na zvolenou taktiku se váš vzhled (i pocity) po potyčce notně změní. Neuplyne ani hodina a skrz na skrz promáčení rajčatometčíci se brouzdají ulicemi v moři nevzhledné červené omáčky, v níž byste celé plody hledali marně. Druhý výstřel z děla ohlašuje konec bitvy. |